VIOLKA VONNÁ - VIOLA ODORATA L.
1) Čeleď violkovitých - VIOLACEAE.
2) Fialka je trvalka bez vlastní lodyhy, jejíž listy vyrůstají přímo z oddenku. Jsou srdčitě vejčité, na spodině mají malé kopinaté palisty. Některé listy mají ledvinovitý tvar. Čepel listů je zoubkovitá. Květy vyrůstají rovněž přímo z oddenku a rostou na dlouhých stopkách. Mají pětilistý kalich s pětičetnou fialovou korunou. Velmi příjemně voní. Plodem je vícesemenná tobolka pukající třemi článkovitými chlopněmi.
3) Bývala velmi hojná v příkopech, u plotů, v houštinách, zejména v nižších polohách. Dnes jí, bohužel, v přírodě ubývá.
4) V lidovém léčitelství se kdysi užívaly všechny části - HERBA et RADIX VIOLAE ODORATAE. Dnes se nejčastěji užívá oddenek a květ - RADIX et FLOS VIOLAE ODORATAE. Oddenek se sbírá na podzim, květ na jaře.
5) Fialka obsahuje alkaloid violin, dále saponiny, menší množství kyseliny salicylové, vonnou silici, vosky, slizy, kaučuk a další látky.
6) Fialka působí jako expectorans, diuretikum, antirevmatikum a antiflogistikum na špatně se hojící rány.
7) Nálev, balzám, tinktura.
8) Fialku lze běžně kombinovat s jinými bylinkami. Při jejím předávkování se může dostavit nevolnost spojená s nutkáním na dávení a později se může dávení i projevit. V přiměřených dávkách se prakticky neprojevují nežádoucí účinky a nejsou známy ani kontraindikace.
